Soukromé vlastnictví považujeme za preferované pro většinu druhů majetku. Úkolem obce či státu není rozšiřovat veřejný majetek, který je tzv. všech a nikoho. Veřejný sektor se ze svého principu nedokáže o většinu druhů majetku řádně postarat. Místo toho by měl vytvořit jednoduchý, přehledný, předvídatelný, stabilní a vymahatelný právní rámec, ve kterém se o svůj majetek budou moci efektivně starat soukromé subjekty. Veřejný sektor by pak měl svůj majetek zredukovat na ojedinělé výjimky, které dokáže obhospodařit sám lépe - prakticky pouze základní infrastrukturu a prostředky nutné pro zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti.

Neschopnost veřejného sektoru spravovat majetek není dána neschopností či zlou vůlí konkrétních osob. Jde o samotnou podstatu jeho fungování a rozhodování, kdy efektivita rozhodování veřejnou volbou, nutnost striktního dodržování formálních pravidel státními a obecními orgány a potřeba zesouladit rozdílné cíle různých politických subjektů představují obrovské břemeno oproti rozhodování v soukromém sektoru. Tento deficit nelze žádným způsobem překonat, aniž by zároveň nedošlo k demontáži samotných základů demokratického systému.