Neblahým dědictvím komunismu je pracovní vztah jakožto sociální instituce. Zaměstnavatel má vůči zaměstnanci řadu povinností, které s prací vůbec nesouvisejí a představují formu sociálního zajištění. Takové povinnosti ale vyvolávají značné skryté náklady a rizika, kterým se firmy zcela oprávněně snaží vyhnout. Tyto náklady způsobují obrovské mezinárodní znevýhodnění českých, resp. evropských firem. Řadu menších firem a živnostníků posouvají na samotný práh rentability. Ani zaměstnanci ale často o takové výdobytky nestojí, neboť si uvědomují, že část souvisejících nákladů dopadá i na ně. Jediný, kdo ze systému profituje na úkor občanů, je potom vláda.

 

Požadujeme smluvní volnost v pracovním vztahu. Pracovní vztah je pouze druhem vztahu obchodního, kdy jedna strana poskytuje práci a druhá za ni platí. Taková skutečnost je ve společnosti již tak jako tak přítomna rozsáhlým používáním tzv. švarcsystému. Jeho masové rozšíření a naprosté fiasko státu s bojem proti němu je důkazem, že tato forma zaměstnávání je vřele přijímána, podporována a je společnosti prospěšná.

 

Odmítáme "boj" proti švarcsystému. Kromě toho, že je administrativně nezvládnutelný, vedl by jeho hypotetický úspěch k ohromným škodám. Špičkoví pracovníci (lékaři, IT specialisté, ad.) jsou dnes regulérními účastníky mezinárodního trhu práce a přijatelné zdanění v režimu švarcsystému je často jedním z mála faktorů, které pro ně činí setrvání v České republice zajímavým. Živnostníci a drobní podnikatelé (kteří přitom zaměstnávají bezmála dvě třetiny populace) na druhé straně v mnoha případech ekonomicky právě neprospívají a vyžadovat po nich a jejich zaměstnancím ještě placení daní by nevedlo ke zvýšení příjmů státního rozpočtu. Posunulo by je to definitivně do ztrát a vedlo k masovému nahnání činorodých lidí na úřady práce s devastujícím vlivem na veřejné rozpočty.

 

Samotní účastními pracovního vztahu mají o své situaci nejlepší informace a dokáží si své věci uspořádat lépe, než by to zvládnul kdokoliv za ně. Není nutné, aby pravidla daná dnes Zákoníkem práce zanikla, ale lidé musejí mít svobodnou volbu, zda využijí je nebo budou svou práci prodávat podle pravidel vlastních. Společenský preferované řešení v otevřené soutěži nakonec samo zvítězí.